Dnes si připomínáme 97 let od narození slavného českého herce Karla Högera (narozen 17. června roku 1909 v Brně). Byl nejen vynikajícím hercem filmovým, ale i divadelním a rozhlasovým. Svůj nezaměnitelný hlas propůjčil řadě pohádkových postav televizního Večerníčka.

  

Karel Höger začal hrát divadlo jako ochotník, ale po studiu na učitelském ústavu a krátkém učitelování na venkově absolvoval hereckou konzervatoř a v roce 1932 byl angažován do Zemského divadla v Brně. Za osm let tam nastudoval 120 různorodých rolí. Mnohotvárnost úkolů byla pro něho výbornou hereckou školou. V roce 1940 přešel do Národního divadla v Praze (ND). V činohře ND se tehdy sešly velké herecké osobnosti, například E. Kohout, L. Pešek, J. Pivec, J. Šejbalová, O. Scheinpflugová. Pro Högera však největší význam měla spolupráce s režiséry J. Frejkou a K. Dostalem, kteří v temné době německé okupace tvořili své společensky nejúčinnější inscenace. V Dostalově režii se jeho princ z Kleistova Prince Bedřicha Homburského změnil oproti tradičnímu výkladu v antimilitaristický manifest. Ve Frejkově inscenaci Hebbelovy hry Gygův prsten v roli Gyga demonstroval krásu českého jazyka. Höger přesvědčivě ztělesňoval intelektuální typy a velké osobnosti. Hrál lékaře Ondřeje v Čapkově Matce, Jana Husa v Tylově historické hře, aristokrata ducha Cyrana v Rostandově veršované hře Cyrano z Bergeracu. Výborně hrál i postavy negativní, psychicky zvrhlé. Ve druhé polovině 50. let Högerovo herectví vyzrálo a vrcholnými výkony v jeho tvorbě se staly portréty současných lidí, především intelektuálů. Jeho charakterizační umění vyniklo ve spolupráci s nejlepšími poválečnými režiséry J. Pleskotem v úloze obchodního cestujícího Willi Lomana ve hře Smrt obchodního cestujícího od A. Millera, s O. Krejčou v úlohách Ahmeda Rizi v Hikmetově Podivínovi, redaktora Moráka z Hrubínovy Srpnové neděle a spisovatele Josefa Struny v Křišťálové noci téhož autora.

Högerova herecká práce je úzce spjata s filmem. Ztělesnil hlavní postavy v životopisných filmech V. Kršky (Mikoláš Aleš, Bedřich Smetana ve filmu Z mého života), hrál ve filmových přepisech významných literárních děl (Turbína, Krakatit), jeho příjemný zevnějšek i laskavý humor našel uplatnění i v psychologických filmech (Modrý závoj, Ošklivá slečna) a detektivkách (105 % alibi). Ve zralém věku vytvořil v televizních filmech Romeo a Julie na konci listopadu a Lístek do památníku výrazné postavy dvou rozdílných současných mužů, snažících se vzepřít přicházejícímu stáří. Častými Högerovými divadelními i filmovými partnerkami byly B. Waleská, V. Fabianová, D. Medřická a V. Matulová. Od svých brněnských let spolupracoval Höger s rozhlasem, zejména v pořadech pro děti a mládež uplatňoval své skvělé vypravěčské umění (Těsnohlídkova Liška Bystrouška), ale četl i komentáře k filmům pro děti (podle J. Čapka: Vyprávění o pejskovi a kočičce atd.). Často přispíval svými úvahami do tisku a připravoval své herecké paměti, které však vyšly až po jeho smrti (Z hercova zápisníku). Höger byl v letech 1945–71 na konzervatoři i na DAMU učitelem mnoha budoucích českých herců, přednášel i na FAMU. Působení v Národním divadle, které tolik miloval, Högerovi v 70. letech neurvalí normalizátoři české kultury natolik ztrpčili, že zemřel několik dní nato, co dal sám výpověď ze svazku činohry ND.

Zemřel 4. 5. 1977 v Praze.