Tak tenhle titul byl oznámen už 3. září 2008, jenže ten den vyšel titul zcela jiný. Takže Kočár do Vídně v podání Aha! za 49,- Kč bude k dostání až nyní, v úterý 24. března 2009. Slavný okupační příběh s Ivou Janžurovou a Jaromírem Hanzlíkem od režiséra Karla Kachyni.

Komorní psychologické drama osvědčené autorské dvojice je křehkou studií o přerodu strachu až do nenávisti. Hrdinkou je mladá žena, které nacisté popravili manžela. Nebylo to z politických důvodů, ale za šmelinu. A tuto do černých šatů oděnou vdovu přinutí dva němečtí prchající vojáci, aby je přepravila do blízkosti americké armády, k rakouské hranici.

Na pomstu připravená Krista nakonec nedokáže nepřítele zabít a zoufalou útěchu najde v objetí vyděšeného mladičkého vojáka. Nesnesitelně dlouho živené napětí explodovalo do nečekaně lidského, milostného sblížení. Ráno je tak najdou partyzáni a – neznajíce složité peripetie – krutě s nimi zúčtují.

Film kromě nevšedního tématu zaujme originální poetikou: vyprávění se vyznačuje graficky strohým obrazem, napjatá, tiše hrozící atmosféra opuštěného lesa koresponduje s pocity protagonistů, mlčenlivost jako nemožnost dorozumění, skrývaná nenávist a zloba jsou zřetelné v zámlkách, detailech, gestech, výrazu tváří. Působivé je i vizuální ztvárnění a hudba varhanních skladeb.

Film relativizuje zdánlivě jasný pojem spravedlnosti, zamýšlí se nad tragédií znecitlivěného automatického konání, hrdinové připomínají nevinné oběti nezastavitelného válečného běsnění. Strhující memento proti fanatickému aktu pomsty, proti zlobě a nenávisti, přináší katarzi z tragického pocitu. Dílo bylo dlouhý čas zakázané a označené za „hanebný ideový paskvil“. Jedněmi byl film zatracován jako protiněmecký, jinými jako protičeský, ba dokonce jako protipartyzánský. Je to však především film proti válce, proti zabíjení.

„Válka zabíjí hlavně nevinné. Koho jiného? Copak do války šli někdy i jiní, než ti, kterým se vůbec nechtělo jít do války? Ale jakmile už zabíjení nastane, má své vlastní zákony. Redukují se ve snahu přežít: buďto zabiji, nebo budu zabit. Tento motor smrti je hlavním v každé válce,“ říká o svém filmu scenárista Jan Procházka.

A co se o filmu psalo v době jeho vzniku? Opět sáhnu po časopise Kino, číslo 5, ročník XXI, ze dne 10. března 1966, kde je mu věnován hned úvodní prostor na stranách 2 a 3.

Úvahy a starosti nad nedokončeným filmem

Kachyňa: Nikdy jsem neměl tolik starostí s hereckým obsazením jako právě na tomto filmu. (Takový dojem mám ovšem vždycky na začátku každého natáčení). A zde zvlášť, protože v téměř celém filmu jsou jen tři hlavní postavy. Myslím si, že výběr herců pro danou roli je jedním z nejcitlivějších momentů. Běda, neodpovídá-li v jakémkoli směru postavám námětu a scénáře. Režisér pak může vynaložit sebevětší množství energie, může mít tu nejlepší snahu a nejsvatější úmysly, dokonce i mimořádné umělecké schopnosti, není to nic platné. Střela mimo svůj cíl jen to hvízdne, méně se režíruje a víc retušuje a nakonec zbydou jen oči pro pláč.

V našich československých velmi skormných poměrech se k tomu všemu připojují ještě těžkosti dalšího rázu. Při relativně velkém počtu herců (avšak menším již množství kvalitních) se u nás vyrábí poměrně hodně filmů, televizních filmů, hodně je televizních inscenací a divadelní program je prostě nabit.

Někdy se stane zázrak a role napsaná ve scénáři dostane svého přesného a brilantního představitele, který se někdy dokonce kryje s představou režiséra a někdy ji dokonce i předčí. Je to jeden z těch řídkých, ale šťastných okamžiků v naší práci. Tehdy se dá klidně mluvit o opravdovém zrizení člověka na plátně. Přihodilo se mi to někdy? Málokdy. Bude to v Kočáru do Vídně? Nevím. Kdyby člověk jaksi věc promýšlel do důsledků, dospěl by k řešení, že by bylo nejlepší vyloučit tento nejistý článek řetězu a točit film bez herců. Ale jak to udělat?

Janžurová: To, co řeknu, budu neustále říkat s obavami o výsledek, který zatím neznám. Ale měla jsem pocit, který mě dodnes neopustil – že jsem nic nehrála. Samozřejmě, že jsem o Kristě uvažovala Pak jsem přišla k názoru, že to vše, co o ní vím, co v ní vůbec je, jak byla napsána, to vše musí postupně vzniknout samo do sebe. Vždycky jsem si představovala, že na velké roli musím šíleně dřít, strašlivě přemýšlet a to jsem taky chtěla. Tady jsem však šíleně nedřela. Ke své lítosti musím přiznat, že jsem se rovněž ani neupracovala, ani neupřemýšlela. Z čeho ten pocit?

Velké role jsem dosud hrála jen na divadle. Je tu celistvost hereckého projevu bez přerušení během celého představení. Někdy je to velmi namáhavé. Když jsem poprvé držela scénář v ruce, předpokládala jsem, že velká rozloha role Kristy bude vyžadovat velkého vypětí. Avšak z toho, jak se celá role postupně sestavovala z jednotlivých malých útržků, z jednoho záběru po druhém během těch několika týdnů, asi vznikl ten pocit snadnosti.

Kachyňa: Připouštím, že jsem u tohoto filmu na určitých místech byl v rozpacích a v nejistotě,. Jdu-li správným směrem. Nevěděl jsem někdy nebo nedovedl odhadnout přesně míru a směr hercova usilování, nebyl jsem si jist rytmem a obrazovým traktováním jednotlivých scén a záběrů.

Tato váhání a nejistoty musím z větší části připsat na konto toho, že jsem neměl možnost natáčet film posloupně – tak jak děj začíná a během času se rozvíjí, ačkoliv u tohoto výrobně prajednoduchého filmu by se to mohlo zdát snadné. Právě zde se mi zdálo, že je pro herce mimořádně důležité, zejména pro postavu Kristy, aby své postavy mohli vyvíjet s onou vnitřní a vnější železnou logikou jednání, která je základem přesvědčivého projevu. Tady navíc všechny tři figury divák neztratí ani na chvíli z dohledu, na všechny tři působí váha času a postupující dramatické události. Jejich vztahy, pocity a akce podle toho ekvivalentně narůstají a komplikují se.

Žánr: Drama / Válečný

Země původu: Československo

Rok vzniku: 1966

Délka: 109 minut (1:15:53)

Premiéra v kinech ČR: 11. listopadu 1966

Režie: Karel Kachyňa

Námět: Jan Procházka

Scénář: Jan Procházka, Karel Kachyňa

Produkce: Jaroslav Kučera, Milada Krůtová

Hudba: Jan Novák

Kamera: Josef Illík

Společnost: Filmové studio Barrandov – výrobní skupina Švabík – Procházka

Natáčeno: Příbram, Praha

Hrají: Iva Janžurová (Krista), Jaromír Hanzlík (vojáček-mluví K. P. Thiele), Luděk Munzar (raněný voják-mluví U. Thein), Vladimír Ptáček (velký partyzán), Ivo Niederle (partyzán), Jiří Žák (partyzán), Zdeněk Jarolimek (partyzán), Ladislav Jandoš (partyzán)

Údaje o DVD:

Zvuk: Dolby Digital 2.0 česky

Titulky: česky

Obraz: černobílý 16:9

Bonus: rozhovory (Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Pavel Taussig), fotogalerie, filmografie (Karel Kachyňa, Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Luděk Munzar, Vladimír Ptáček, Ivo Niederle, Jiří Žák, Zdeněk Jarolímek)