Blíží se termín vydání dalšího ze značně nevšedních titulů, které se nalézají v katalogu společnosti Řitka Video, je tedy nejvyšší čas se podívat na slavné a Zlatou palmou oceněné drama Balada o Narajamě, které je dvojitým remakem – jednak stejnojmenného filmu z roku 1958 (Keisuke Kinošita) a jednak filmu Lidé z Tohoku z roku 1957 (Kon Ičikawa). Jeden z filmů, který dozajista není pro každého diváka.

Nejprve zase něco oficialit:

 

Balada o Narajamě nás přenáší do Japonska blíže neurčené doby, do vesnice, v níž panuje zvyk odnášet lidi, kteří dovršili sedmdesát let, na blízkou horu Narajama, aby tam vyčkali smrti.

 

Téma v podstatě velmi choulostivé, vždyť na první pohled jde o nehumánní přístup ke stáří. Šohej Imamura vytvořil na toto téma působivou úvahu o zákonech zrození a zániku, věčného koloběhu přírody, do jejíchž čtyř ročních období je zasazen příběh Orin, ženy, která s moudrou rezignací nejenom přijímá svůj úděl, ale dokonce ho sama přivolává.

 

Ve svých devětašedesáti letech se Orin pečlivě připravuje na tuto cestu. Rozhodne se vykonat vše potřebné a připravit se k odchodu ze světa: vyhledá ovdovělému synovi novou ženu, která ji nahradí, druhému synovi zabezpečí jeho první sex v životě, postará se o úrodu na příští rok a rozloučí se s příbuznými a blízkými.

 

Když se čas naplní, sama donutí svého vzpouzejícího se syna, aby ji na zádech odnesl tam, kde leží kosti předků.

 

Tvůrce zvláštním způsobem mísí prvky makrodetailů zdůrazněného přírodního dění s prvky výrazně symbolickými. Jeho obraz života spjatého s tradicí, v mnohém krutou a nepochopitelnou modernímu Evropanovi, strhuje směsicí krásy a barbarského násilí a vyúsťuje prostřednictvím aktu hrdinkou svobodně přijaté neodvratnosti lidského osudu v jakousi polemiku se současnými, zdánlivě humánnějšími praktikami odkládání starých lidí do kolektivních zařízení. Společnost chudé horské vesnice je k podobnému vyhošťování svých neproduktivních členů nucena nedostatkem potravy. Co ale nutí společnost civilizované Evropy k obdobnému postupu vylučování seniorů?

 

Jedna z recenzí třeba tady.

Obraz DVD bohužel není zrovna skvostný, na netu dostupné snímky jsou o poznání kvalitnější (ostřejší a s lepší barvou), filmu to ale neubírá na působivosti. Dabing je povedený (viz seznam níže).

Film sám je opravdu pro specifické publikum a asi nepůjde zrovna na dračku, byť po prostudování dostupných komentářů zjevně nejsem sám, koho napadl příměr s Babičkou Němcové… Smrt je tu něco zcela samozřejmého, obyčejného, jen obyčejný regulační mechanismus, aby někteří mohli dál žít. A je jedno, jestli jde o smrt některého z vesničanů nebo žábu, kterou v detailu okusuje kudlanka…

 

Podivné bezčasí, ve kterém nelze poznat, kdy se vlastně příběh odehrává, nepotlačuje plynoucí čas střídajících se ročních období.

Rodinné problémy ve stylu – „Jsi můj bratr, tak nesmíš dělat něco, za co bych se měl za tebe stydět. Pověz, byl jsi za tou sousedovo fenou, nebo nebyl? Víš, že si ji hýčká víc než dítě!"

Sousedské problémy ve stylu – „To tys hodil svoje mrtvé dítě na moje pole? – Ano, protože ty jsi starej smraďoch a smrdíš tolik, že se u tebe na poli určitě rychleji rozloží!"

Stará Orin se stydí za to, že je stále ještě existuje – „Být tak zdravá jako já je ostuda, vždyť toho sním tolik jako mladá."

A nakonec i trochu morbidní humor, když rodina Orin připravuje pro umírající sousedku, která se nestihne včas dostat na Narajamu, rakev – „To nevadí, že je o trochu větší, vždyť kočky se po smrti taky nafouknou."

 

Mezi obrázky ze života japonské vsi, která je plná života i smrti a kde k velevýznamným událostem patří noční návštěva šelmy mezi slepicemi, se objevuje (jak výše zmíněno) symbolické páření hadů, žab a můr, střídané krmením ptačích mláďat, letem dravých ptáků nebo záběry hadů, které polykají myši či opouštějí problémový dům. To doplňuje a vizuálně obohacuje všední obdělávání polí, práci na stavu, mletí obilí nebo plození potomků. A stará Ori, která se chystá odejít na posvátnou horu k ostatním duším. Aby podpořila své důvody, vyrazí si třeba své zdravé zuby o kamenný okraj studny (své počínání pak zklamaně komentuje Cože, jenom dva?)

 

Vcelku „líbezně" působící přírodní scény jsou postupně proloženy momenty „krutého" života, šokujícím dojmem působí scéna, kdy po domluvě celé vesnice je rodina, okrádající ostatní o jídlo, v noci naházena do připravené jámy a zaživa zasypána (včetně dětí a jedné těhotné), aby ostatní měli jistotu, že přežijí zimu se svými skrovnými zásobami…

 

A pozor, spoiler – když se nakonec Orin dočká své vytoužené cesty, tak ji pod vrcholkem namísto božstva posvátné hory očekávají jen hejna vypasených krkavců mezi hromadami kostí mnoha předchozích generací. Přesto smírně přijímá svou smrt jako nutnost v koloběhu žití.

Žánr: Drama

Země původu: Japonsko

Rok vzniku: 1983

Délka: 130 minut (2:09:56)

Původní název: Narayama-bushi kô / The Ballad of Narayama

Světová premiéra: 29. dubna 1983 – Japonsko

Režie: Shohei Imamura – Šóhei Imamura

Námět: Shichirô Fukazawa – Šičiró Fukuzawa

Scénář: Shohei Imamura – Šóhei Imamura

Produkce: Goro Kusakabe, Jiro Tomoda

Hudba: Shinichirô Ikebe –  Šiničiro Hadžime Ikebe

Kamera: Hiroshi Kanazawa, Shigeru Komatsubara, Masao Tochizawa

Střih: Toshihiko Kojima, Fusako Matsumoto, Hajime Okayasu, Yoshiko Onodera, Masahito Watanabe

Kostýmy: Kyoto Isho

Společnost: Toei Company

Natáčeno: Itoigawa, Niigata, Japonsko / Ueda, Nagano, Japonsko

Hrají: Ken Ogata (Tacuhej), Sumiko Sakamoto (Orin, Tacuhejova matka), Tonpei Hidari (Risuke, Tacuhejův bratr), Aki Takejô (Tamajan, Tacuhejova žena), Shôichi Ozawa (Kacuzô), Fujio Tokita (Jinsaku), Sanshô Shinsui (Zeniya no Tadayan), Seiji Kurasaki (Kesakiči), Junko Takada (Macujan), Mitsuko Baishô (Oei), Taiji Tonoyama (Terujan), Casey Takamine (Arajašiki), Nenji Kobayashi (Tsune), Nijiko Kiyokawa (Okane), Akio Yokoyama (Amaja), Kaoru Shimamori (Tomekiči), Yukie Shimura (Amaja no Nyôbô), Masami Okamoto (Amaja no Chônan), Hideo Hasegawa, Ben Hiura (Jakimacu), Kenji Murase, Kosei Sato, Norihei Miki (Šioja), Kan Eto (Kin’yan), Ryûtarô Tatsumi (Zeniya no Matayan), Satoko Iwasaki, Sayuka Nakamura, Azumi Tanba, a další

V českém znění (2009): Radka Fiedlerová, Jan Čenský, Ondřej Vetchý, Martin Zahálka, Vítězslav Bouchner, Roman Hajlich, Miroslav Hanuš, Rudolf Kubík, Kateřina Lojdová, Petr Nezkusil, Jaroslava Obermaierová, Petr Pelcr, Simona Postlerová, Karel Richtr, Ilona Svobodová, David Štěpán, Jiří Zavřel, a další

 

Údaje o DVD:

 

Zvuk: Dolby Digital 2.0 japonsky, česky

Titulky: česky

 

 

 

Obraz: barevný PAL 16:9 (podle obalu 2,35:1, podle imdb.com 1,85:1, podle pravítka 1,78:1)

Bonus: z naší nabídky (náhledy obalů)